Chtěla bych se s vámi podělit o jedno důležité zjištění. O vytoužené aha. Přišlo, když jsem pochopila a vyzkoušela si, že rozhodování může být snadné.

Od tohoto zjištění se nemusím bát udělat rozhodnutí, protože už vím, jak na něj. Našla jsem cestu k vnitřní jistotě, takže dřívější neustálé pochybnosti se z mého života vytrácejí. Je zvláštní, kolik energie máte navíc, když ji neutápíte ve věčném promýšlení možností, které vás stejně nikam neposune.

Najednou mám v životě více času, lehkosti a radosti. Jsem vděčná za to, že už méně otravuji svoje blízké zoufalými prosbami o radu. A to nejdůležitější? Vím, že jdu v životě správným směrem. Svým směrem.

Jenže tento vnitřní klid byl pro mě celé roky jen toužebným přáním

Když se zamyslím, tak první bezvýchodné rozhodovací problémy přišly až v dospělosti. Do té doby jsem měla život celkem nalinkovaný.

Nebudu hodnotit správnost těchto nalinkovaných cílů, ale tím hlavním, daným mi do vínku rodinou, bylo vystudovat. Co nejlepší vzdělání mělo být zárukou dobré práce, a dobrá práce měla být zárukou dobrého příjmu. Měla jsem tedy jasná kritéria, která jsem mohla použít pro zásadní rozhodnutí.

Nepočítám problémy typu jaké jídlo si vybrat z jídelního lístku, když osoba, která je tam se mnou, si stejně vždycky vybere něco lepšího. Ale těší mě, že i tohle už se vyřešilo. 😉

Pak to přišlo. Dvě neřešitelné volby. Jedna osobní a jedna pracovní.

1. Jak se rozhodnout mezi dvěma muži

Osobní volba přišla v prváku na vysoké. Možná nevěříte, že je možné být zamilovaný do dvou lidí, ale já jsem to zažila. Musela jsem si vybrat mezi dvěma báječnými muži. Taková volba jsou hotová muka.

Jasná byla jedna věc. Kdyby se jejich plusy spojily do jednoho muže, tak by z nich byl naprosto ideální partner.

Pokud si vzpomenete, jaké trápení může zamilování způsobit, tak si dokážete představit, jak bylo moje nitro o to víc rozervané na kusy. Tím spíše, když jsem si myslela, že rozhoduji o svém budoucím štěstí na zbytek života.

Když zapomenu na ta rozhodovací muka, nakonec mě tahle situace hodně naučila. V té době, a s odstupem času ještě víc.

2. Jak si vybrat povolání

Velmi stresující rozhodnutí mě čekalo, když mi skončilo prezenční studium velkého doktorátu. Studovala jsem řízení podniků, marketing, prozákaznickou orientaci. Teď jsem si „musela“ vybrat zaměstnání na plný úvazek.

Asi byste řekli, že jsem měla štěstí (a neříkám, že ne), protože mě přijali do několika firem. Jenže teď babo raď.

Sice jsem se hlásila jen na pozice, o kterých jsem si myslela, že by mě bavily, ale nemohla jsem si být jistá, protože jsem ta povolání ještě nevyzkoušela.

Nechám si poradit

Takže jsem nevěděla, kterou nabídku vzít. Ptala jsem se přítele i rodiny, až jsem došla k závěru, že opravdu nevím.

Protože máme mezi rodinnými známými několik lidí pracujících s výkladem karet, kyvadlem apod., mamka se jich na mě zeptala.

Když už tu ty informace byly, tak mě samozřejmě zajímaly. Nemajíc jiné vodítko jsem se skoro nechala zaměstnat u firmy, která nabízela nejnižší plat a žádné benefity, protože to tam pro mě mělo vypadat nejlépe.

Může vám to připadat nelogické, ale když se prostě nedokážete rozhodnout, tak se chytáte každého stébla.

Přesto jsem z téhle volby nebyla nadšená. Spíš to byl takový zvláštní pocit rezignace nebo podvolení se osudu. Nic, co bych někomu doporučila. Ale možná v tom bylo i zrníčko víry, že přijde nějaký zázrak.

Obrat na poslední chvíli

A taky že přišel. Za pět minut dvanáct se ozvala poslední firma, ta, do které jsem chtěla nejvíc. Byly tam trochu škatulata a nastoupila jsem do jiného oddělení, než jsem původně plánovala. Přesto jsem byla nadšená, protože tam byla prestiž, o třetinu vyšší plat a nadstandardní benefity.

Co myslíte, byla jsem tam šťastná? Vlastně zas tak moc ne. Bylo by bývalo možná lepší, kdybych měla na začátku správněji stanovené priority a rozhodla se podle nich, nebo se rozhlédla po dalších možnostech. Ověřila jsem si, že ne vždycky je potřeba skákat po první příležitosti.

Ale rozhodně jsem ráda za každou životní zkušenost a nemyslím si, že bych udělala chybu. Musela jsem si život trochu otestovat. 🙂

Více svobody = více věcí k rozhodnutí = více nejistoty

S dospíváním přichází sice více svobody, ale taky mnohem více zodpovědnosti. S narůstající svobodou se zase otevírá více a více možností. Obzvlášť, když nejste zaměřeni jen na jednu oblast. Možností může najednou být tolik, že by to chtělo několik životů.

Postupem času jsem začala být zoufalá, že se neustále musím o něčem rozhodovat. Hlava jako v kleštích. U každého důležitého životního kroku jsem se plácala, nebo se zoufale všech ptala, co mám dělat a jaké oni mají zkušenosti. 

Znáte následující úvahy?

• Všechny ty možnosti vypadají tak dobře!
• Žádná možnost není jednoznačně dokonalá, tak kterou si mám vybrat?
• U které budu v životě šťastná?
• Která můj život nejlépe nasměruje?
• Co tomu řeknou lidi?

A nesmí chybět:

• Proč stále musím dělat takhle závažná rozhodnutí?

Možná si dokážete představit ten stres, ve kterém nerozhodnost člověku neustále namáčí nos. Skoro jakoby vás to nutilo konečně udělat něco jinak. Naučit se rozhodovat. Nestačí jen doufat v zázrak, je třeba věnovat tomu nějaké úsilí.

Jak prý řekl Albert Einstein: „Definice šílenství je dělat stejnou věc znovu a znovu a očekávat jiné výsledky.“

Chvílemi to vypadalo, že to lepší nebude, ale…

…nevzdala jsem se a snažila jsem se více poznat sebe a to, jak to na světě funguje a může fungovat.

Roky jsem hledala a zkoušela přijít na to, jak se správně rozhodnout, až jsem přišla na funkční metody rozhodování.

Většinu svého života jsem věnovala vzdělávání se. Nejdřív v oblasti byznysu, marketingu apod. Nasbírala jsem řadu znalostí a zkušeností a měla jsem to štěstí zjistit, že rozhodovací metody používané pro byznys se v modifikované podobě dají dobře použít i pro osobní život.

Co je lepší?

Logické rozhodovací metody vedou spíše k rozhodování se fakty a rozumem. Poznání sebe sama a nemateriálních rozměrů světa člověka může vést spíše k intuici a rozhodování srdcem. Už jenom volit mezi těmito dvěma póly se samo o sobě může stát rozhodovacím problémem jako Brno.

• Srdce nebo rozum?
• Pocity nebo logika?
• Vášeň nebo peníze?

Řada lidí přirozeně tíhne k jednomu, nebo k druhému pólu. Často pak druhou variantu zcela odmítají. Mnohdy si toho ani nejsou vědomi. Není ale možné, že se tím připravují o užitečný úhel pohledu?

Přiznám se, že mně se občas nechtělo zapojit analytické metody, protože stojí nějaké to úsilí a čas. V druhém extrému, pokud se rozhodujete jen na základě rozumu a čísel, můžete se odpojit od toho, co je v životě opravdu důležité.

Tím, co vám pomůže se rozhodnout správně, jsou nástroje, které zohlední všechny aspekty a vyváženě zapojí rozum i srdce.

Rozhodnutí mohou být snadná

Ano, existuje více cest, jak se správně rozhodnout. Vyzkoušela jsem je a mám konečně jasno. Ať už se rozhodujete raději srdcem, nebo vždy dáváte přednost rozumu, můžete svoje rozhodování zlepšit.

Moje cesta k umění rozhodování byla dlouhá a taky netvrdím, že je u konce. Pamatuji si, jak těžká může být cesta ke správnému rozhodnutí, a jsem šťastná, že jsem v bodě, kdy mám po ruce ty správné postupy pro každou situaci.

Vy už nemusíte vynakládat úsilí, které jsem vynaložila já. Nemusíte se trápit. Můžu vám ukázat zkratky na této cestě.

Rozhodla jsem se sdílet svoje zkušenosti s těmi, kteří, stejně jako kdysi já, řeší problémy s rozhodováním. S těmi, kteří se chtějí umět snadno rozhodnout.

Zázračná metoda

Když jsme se po řadě let rozešli s přítelem, musela jsem vyřešit různé životní otázky. Pokud v nich byl rozměr poznamenaný např. náboženskou morálkou, byla jsem zase chycená mezi dva světy.

Přála jsem si to konečně rozseknout, přestat se trápit a přijít na to, co je správné. Zjišťovala jsem, co se dalo, ale informace stále vyznívaly protichůdně.

Přesto vysvobození přišlo. Bylo to cestou z koupelny. Konečně se mi v hlavě urodila zásadní otázka. Odpověď na ni mi umožnila přijít na metodu, která všechny moje otázky vyřešila!

Říkám jí Rozhodovací semafor a do dnes za ni nepřestávám být vděčná.

Je tak jednoduchá a přitom tak účinná. Dokáže ji použít každý a to prakticky okamžitě.

Podělím se o ni s vámi v e-booku

Rozhodovací semafor: Vyřešte svoje osobní dilemata

Díky rozhodovacímu semaforu řada vašich běžných osobních dilemat zmizí jako pára nad hrncem.

Použijte ho hned teď >>

Složitá a vícekriteriální rozhodnutí

Existují typy rozhodovacích problémů, se kterými si 2kroková metoda sama neporadí. Proto je tu ještě něco. Něco, co mi pomohlo s druhým milníkem.

Vraťme se k volbě povolání. Když jsem pár zaměstnání vyzkoušela, zakotvila jsem u takového, kde jsem mohla využít organizační schopnosti, manažerské dovednosti, kreativitu i marketing, a kde jsem byla v kontaktu se zákazníky, takže jsem byla moc spokojená. Nicméně tohle zaměstnání bylo projekt, a tudíž mělo za pár let skončit.

Když se blížilo ke konci, bylo jasné, že se budu muset rozhodnout, co budu v životě dál dělat. Kterým směrem půjdu.

Bude to další zaměstnání? Nebo podnikání v oblasti marketingu? Nebo budu lidem pomáhat, aby našli v životě sami sebe, vylepšili si zdraví, vztahy a vůbec žili svobodnější život? Nebo něco jiného?

Nebylo pochyb, že když se chci rozhodnout o životním směru, musím znát svoje hodnoty. Dala jsem se na poměrně dlouhou cestu jejich hledání.

Dnes už vám mohu usnadnit i tuhle cestu. Proto zkušenosti také z této oblasti budou součástí e-booku na téma „Jak se rozhodnout snadno a správně“.

Krok za krokem vám v něm dám návod na osvědčené rozhodovací metody, které vás snadno dovedou ke správnému rozhodnutí. Metody, díky kterým nezapomenete zohlednit něco důležitého a vaše rozhodnutí vám tak přinese vytouženou jistotu.

Mně osobně už vyřešily řadu dilemat a budu moc ráda, když vyřeší i ty vaše!

Daniela Frejková